Itálie - země lákavá!

11. června 2011 v 22:28 | Audrey ♥ |  Dny, týdny, měsíce
Já už si vážně nejsem jistá ničím. Nejsem si jistá, jestli tohle oživování blogu má cenu a ani si nejsem jistá jakým směrem chci, bay se ubíral můj blog. Ale na takovéto otázky těžkého tapu je už moc pozdě večer a proto se píše budeme zabívat tím, co mě momentálně bezprostřeně těší, co mě naopak zlobí a co je potřeba všechno stihnout.


Ale vezměme to popořádku. V úterý byla generální zkouška na vystoupení, které se konalo ve středu. Miluju tu atmosféru před vystoupení, miluju to, když musíme dřít. Od jedné hodiny jsme měly trénink a jelikož se naše ZUŠka přestavuje, měly jsme trénink na průmce. Zrovna měli tělocvik asi druháci a bylo docela vtipné poslouchat jejich hlášky typu "Hm, to je ale matroš". :D Na generálce v kině se pak ale stala jedna nemilá věc. Jenda holka si narazila prs a nemohla vystupovat. :( Byla jsem z toho docela špatná, protože mi bylo jasné, jak z toho musí být smutná.
Ve středu pak bylo vystouepní. Byla jsem z toho strašně nervózní, ale nakonec se to vydařiilo a na dopoledních koncertech jsem to niajk extrémě nespletla. Na večrním koncertě to už bylo krapet horší. Spletla jsem tango, ale nikdo si toho nevšiml, alespoň tak mi to tvrdili sourozenci. Bylo to úžasné. Miluju tu atmosféru v zákulisí při vystoupení. Miluju, když už stojíme přímo v zákulisí vedle pódia a čekáme až budeme moct nastoupit. A miluju, když se rozezní první tóny a začínáme tančit. :) Jako poslední číslo bylo to, že jsme na jednu písničku všechny ročníky nastoupily na pódium, něco jsme zatančily. A potom nás pan ředitel (nás absolventky) volal dopředu a dál nám kytičku a pamětní list. ^^
Ovšem mezi jednotlivými vystoupeními se stala jedna nemilá věc. Hlídala jsem jedné paní učitelce malého, asi dvouletého synka, který po mě skákal, když jsem sedlě na podlaze. Jednou ovšem po měkočil, když jsem to absolutně nečekala a já si strašně narazila hlavu o zem. Další den mě to strašně bolelo, celou hlavu jsem měla těžkou a motela se mi. V pátek jsem tedy na pokyn mamky zašla k doktorce a ta mě poslala na rentgen. Z rentgenu jsem musela jet do nemocnice, kde mě prohlédl doktor a konstatoval, že jde jen o lehký otřes a mám o víkendu zůstat v klidu, ládovat se práškama a dávat si pozor na malé caparty. :D
Dneska je mi už podstatně lépe. Celý den mám strašně lenivou náladu a nejsem schopná ani vysát pokoj. :D Dvaktát jsem byla v bazéně a chvíli jsem se opalovala. A to je asivšechno. Ovšem ráno jsem se dozvěděla, že 27. mi začínají prázdniny, protože s rodinkou jedeme na 14 dní do Itálie! Strašně se těším. Týden pobudeme v Alpách a potom se vydáme dolů k moři. Kouknem se do Benátek a tak. Bude to strašně fajn. Jen si sepisuju seznam toho, co si ješě musím stihnput koupit a zařídit. A tady mám jednu otázečku na vás: Jakou dobrou knížku by jste mi doporučili na prázdniny? Hledám nějakou oddechovou, zajímavou, letní, romantickou (třeba). Prostě něco zajímavého a letního u čeho se nemusí moc přemýšlet. Znáte nějakou takovou?
A ano, vím, že tento článek nestojí ani za bačkoru, ale sveďme to na mé poranění hlavy, ano? :)
 


Anketa

Noah Ellenwood?

:)
:(
:|
<3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.