Duben 2011

Maybe :)

10. dubna 2011 v 23:36 | Wake™ |  Dny, týdny, měsíce

Hm děcka, nevím kde to vázne, ale přestává mě to tu normálně bavit! :D Možná jsem vyrostla, možná je to jenom tím, že jsem strašně přejedená tím skvělých giga hamburgerem s hranolkama a nebo by to mohlo být i tím, že je půl dvanácté v noci. Ale ať je důvod jakýkoli, poslední dobou mě to tu prostě NEBA. :D Víte, já mám papírový blok, kam si píšu všechny důležité zážitky a tak potom nemám náladu je psát i sem. A taky, jak už jste si asi všimli, jsem tady psala, že nechci mít moc osobní blog. Osobní věci patří kamkoli jinam, jen né veřejně na blog. Teda alespoň to tak cítím. Už se cítím trapně tady psát všechny svoje osobní stížnosti či radosti. Je sice fajn, mít blogové kámoše, ale veřejně? Ne díky. Založila jsem si blog (oh, jak u mě neobvyklé, že ano?) a rozhodla jsem se, že bude veřejný. Tedy mým nejlepším přátelům. Je to blog u kterého by mi až tak nevydilo, kdyby na něj někdo přišel ze školy či z rodiny. Bude to spíše takový zásobník mých nejlepších zážitků. Žádné emotivní výlevy, žádné soukromé řeči. Sem tam nějaká povídka, sem tam nějaká recenze na knížku. Nic víc, nic míň. Nebude mi vadit, když tam nebude žádná návštěvnost a nebude mi vadit, když tam tři měsíce nepůjdu. Je to čistě pro moje potřeby. Některým vyvoleným jsem ochotna dát adresu, ale ne všem. Ale neberte tohle jako konec tohodle blogu, prosím. Nekončím. Ne definitivně. Možná si to rozmyslím, možná budu potřebovat blog, kde budu chodit často, co já vím. Jsem nevyzpytatelná. Takže to nebrte jako poslední sbohem, to ne. Ale možné to je. Pokud budete mít zájem o mou adresu, ozvěte se mi vy: Coco, Bezejmenná*, dívka, jenž píše, Alessandra, Teruna. Vy jste TOP. Kvůli vám jsem si založila tento blog a neskončila jsem úplně. Miluju vás. I vás ostatní mám ráda a i nadále budu chodit na vaše blogy. A jak říkám, možná ještě nekončím. Uvidíme, jak to bduu vidět zítra, pozítří, za týden. ;)
Ale kdyby náhodou....


Jednorázová povídka -> Síla okamžiku

9. dubna 2011 v 16:32 | Wake™ |  Malý pisálek
Na dnešní den jsem se opravdu těšila. Doufala jsem, že mi už bude lépe a budu si moct jít sednout na zahradu, na sluníčko a budu si číst knížku. A dopoledne to opravdu vypadalo na to že se mé předpokady vyplní! Bylo (a je) mi už docela dobře, problém je v tom, že se venku strašně ochladilo. A proto jsem si sedla k počítači a něco jsem napsala. A nevím co to je. :D Asi nějaká povídka. Musím to tu rychle dát, nebo si to rozmyslím. Ještě jsem si to po sobě ani nepřečetla, takže jestli tam jsou nějaké chyby (jak gramatické tak slohové), tak se vám moc omlouvám. :) Snad se to bude alespoň někomu líbit a někdo si to přečte...

Síla okamžiku
Lucy, hnědovlasá mladá a velice pohledná novinářka, seděla se svým notebookem na klíně ve vlaku, který zběsile uháněl krajinou neznámo kam. Nervózně si okusovala ret natřený bezbarvým balzámem s vůní medu, nepřítomně hleděla na uhánějící krajinu a prsty nervózně bubnovala o klávesnici otevřeného počítače. Na malý moment se to v jejích očích nadšeně zalesklo a ona se sklonila nad svým počítačem a s velikým zaujetím začala psát. Bohužel to netrvalo dlouho a ona napsala sotva dvě věty, když začala znechuceně kroutit hlavou a všechny věty zase smazala. Smutně si povzdechla, zaklapla počítač a vytočila se tak, aby mohla nerušeně hledět z okna. Vlak zrovna projížděl mezi zelenajícími se kopečky na kterých se pásly krávy a koně a ona se musela chtě nechtě usmát. Milovala cestování a milovala, když se mohla koukat na tu nádhernou přírodu za okny. Slunce po dlouhé zimě zase začalo nabírat síly a dneska bylo ve zvláště dobré formě. Svými paprsky objímalo všechno, co mu přišlo do cesty a nenechalo se zahalit ani bělostnými mraky, které se sem tam objevovaly na jinak průzračně modré obloze. Všechno bylo dokonalé. Tak proč nemůže najít žádnou inspiraci pro pondělní vydání? Připadala si naprosto vyždímaná, bez emocí, bez nápadů, nepoužitelná. Možná už vychází z formy! Nepatrně se nad touhle myšlenkou pousmála. Bylo jí teprve šestadvacet let, takže o vycházení z formy nemohla být řeč, ale začala vážně uvažovat, jestli opravdu má dost talentu na to, aby mohla psát pro noviny a to, že jí přijali do svého týmu jí připadalo jako těžko vysvětlitelná náhoda. Ještě nedávno se ráda projížděla vlakem a častokrát nasedla do vlaku jen tak, dojela do města které neznala, procházela se neznámými uličkami a pozorovala kolemjdoucí lidi jako nezaujatý divák. Ráda přemýšlela nad tím, proč asi zrovna tento člověk tak spěchá a co se mu honí hlavou či proč se tato mladá dívenka tváří tak utrápeně. Přišlo jí okouzlující, že si o každém člověku může vymyslet svůj vlastní příběh, nehledě na to, jaká je skutečná pravda. Čerpala z těchto drobných výletů neskutečnou inspiraci pro své články a většinou napsala pár povídek ještě po cestě domů. To ale o dnešku neplatilo. Zrovna se z jednoho takového výletu vracela a nenapadlo jí absolutně nic, kromě toho, že by mohla napsat, jak je neschopná. Do zítřka měla napsat článek o místním festivalu, který proběhl o víkendu a měla zaplnit zadní stránku nějakou povídkou a ona ještě nenapsala ani řádku. Musela se smířit s tím, že asi dostane vyhazov. Otevřela láhev s vodou, stojící na stolečku před ní, trochu si zvlažila vysušené rty a opřela se. Musela asi na chvilku usnout, protože když znovu otevřela oči, vlak se rozjížděl z nějaké stanice, aniž vy zaregistrovala, že zastavil. Uličkou mezi sedadly zrovna procházela mladá, tmavovlasá dívenka v roztomilých květovaných šatech, asi v jejím věku. Byl to takový ten typ dívky, kterou lehko přehlédnete, ale když už si ji všimnete, zaručeně vás na ni zaujme její přírodní krása a nespustíte z ní oči. Zvláštní ale na ní bylo to, jak se tvářila. Vypadalo to, že stěží zadržuje slzy a přitom se tak hezky usmívala! A i když Lucy neměla problém vymyslet si o komkoli co asi právě prožívá u této dívky se jí nepodařilo vymyslet nic. Dívka si sedla nedaleko Lucyina místa, opřela si hlavu o studené sklo a ztěžka vydechla. Osušila si kapesníkem slzy, zavřela oči a začala cosi šeptat. Tvářila se u toho tak zaujatě a tak spokojeně a vyrovnaně, že to bralo dech! Lucy seděla tiše, ani nedutala a s velikým zaujetím sledovala tuto dívku. Sice nedovedla dost dobře vysvětlit proč, ale při pohledu na onu dívku se cítila strašně příjemně. Připadala si jako by jí někdo objímal, jako by někomu záleželo na tom, jak se má a co prožívá.Jakoby byla pro někoho důležitá. Najednou jí její problémy s psaním přišly směšné a cítila se dost trapně za to, jak se tady ještě před chvílí rozčilovala. Nedokázala z té dívenky spustit oči, koukala na její vyrovnanost ve tváři, koukala na to, jak pokorně ta dívka vypadá. Na chvíli zauvažovala, jestli to náhodou není anděl a trochu se nad tím pousmála. Čas přestal být důležitý a ona jej nevnímala. Kdo ví, jak dlouho tam seděla a pozorovala ten dokonalý výjev, když vlak znovu zastavil. Dívenka s leknutím otevřela oči. Začala se rozhlížet kolem sebe a vypadala, jako by se právě probudila. Potom si rychle sbalila koženou knížku, kterou při nástupu položila vedle sebe a chtěl odejít. Lucy netušila co má dělat, ale věděla, že když tu dívku nechá jen tak odejít, nejspíš toho bude litovat. Rychle vyskočila z místa a poklepala zmatené dívence po rameni. Ani si neuvědomila s jakým zaujetím v hlase se ptá.
"Prosím vás, nezlobte se, že vás ruším, ale prostě mi to nedá jinak. Co jste to dělala, jak to, že jsem se cítila tak hezky, když jsem vás pozorovala?" najednou si připadala hrozně směšně a trapně, když si uvědomila na co se té paní právě zeptala. Měla silné nutkání utéct z místa. Ovšem reakce té dívenky jí přiměla zůstat. Dívka se začala srdečně smát.
"Modlila jsem se. Modlila sem se za všechny lidi, kteří ještě mého tátu neznají. On vás miluje. Omlouvám se, už musím jít." Po těchto slovech seběhla s vlakových schůdků a už byla pryč.
Lucy zmateně došla zpátky na své místo a nemohla uvěřit tomu, co se právě odehrálo. Na jednu stranu si to nechtěla připustit, ale na druhou stranu věřila, že to, co právě prožila bylo něco mnohem většího, než jen obyčejná jízda vlakem. Doposud o Bohu nikdy neslyšela a vždycky ho měla spojeného jenom s její vlastní starou prababičkou, které v kuchyni na zdi vysel kříž ke kterému se dvakrát denně modlila. Nikdy netušila, že by někdo o Bohu mohl mluvit s takovou láskou v srdci, že by to někdo mohl tolik prožívat. A taky nevěděla, že někdo tak mladý a tak pěkný by mohl věřit, že Bůh existuje a že jí miluje. A to, jak oslovila svého Boha tátou jí vehnalo slzy do očí. Jedna číst jejího já zachovávala chladnou hlavu a říkala si, že je to nesmysl. Ovšem najednou tady byla její nová část, dosud nepoznaná, která toužila toho Boha poznat. Byla z těchto nových pocitů tak zmatená! Netušila, co jiného dělat a tak vytáhla notebook a ze celou tuhle chvíli si zapsala. Napsala povídku plnou emocí a poznání a když skončila, bylo jí jasné, že na tuhle chvíli nikdy nezapomene a bude se snažit zjistit jestli Bůh doopravdy existuje.

... nemocná....

8. dubna 2011 v 21:26 | Wake™ |  Dny, týdny, měsíce

Dneska byl opravdu krásný den! Tedy alespoň zpočátku. K večeru se nebe zase zatáhlo, začalo foukat a vzduch už nebyl cíti jarem, nýbrž návratem zimy. Tak snad ta vůně nebude znamenat, že znovu bude sněžit! To by byla škoda!
Myslím, že jsem tady už psala, že jsem nemocná. Dneska ráno to už vypadalo, že mi bude dobře, dokonce jsem plánovala, že půjdu na mládež. Udělala jsem si hezký piknik na balkóně, četla jsem si a slunila se. Když jsem se ale začala chystat ven, udělalo se mi strašně špatně, stoupla mi horečka a bylo mi mdlo. A tak jsem jenom sjela do města odemknout deckám tu budovu ve které to máme a jela jsem zpátky. Byla jsem opravdu ráda, že jsem po cestě neomdlela, a tak špatně mi bylo. Teď jsem ráda, že jsem doma, v teple. Nedovedu si představit, že bych ještě teď byla venku! Brr!
Je mi docela líto, že u sebe nemám foťák (taťka ho má na služební cestě v Itálii), jelikož mám docela dost nápadů na nějaké snímky. Takže si budu muset počkat.
Narazila jsem na blogu jedné mé 'známé' na takový zajimavý 'řetězák'. Opravdu mě zaujal a rozhodla jsem se udělat si ho taky. Snad se nebude zlobit! :)

Za mým oknem ... je strašná tma a vítr. Vypadá to tam opravdu strašidelně, už se teším až si lehnu do postele a budu poslouchat ten vítr z bezpečí mého pelíšku! :)
Přemýšlím o ... prázdninách. A strašně se na ně těším! letos pojedu (poprvé!) na English Camp, takže snad si to užiju. Taky pojedu podruhé na Relaks, který byl loni skvělý! :) Tyhle prázdniny budou skvělé, těším se.
Jsem vděčná za ... uplynulý měsíc. Stalo se tolik nových věcí! Nebyly to sice žádné závratné změny, ale zažila jsem pár opravdu krásných chvil za které jsem strašně vděčná Pánu! :)
Z kuchyně ... to mi připomíná můj včerejší žalostný pokus o upečení margot buchty, která je na přípravu velmi lehká. Akorát jsem zapomněla moku promísit s kypřícím práškem (který jsem do těsta přidala až nakonec), takže buchta moc nenakynula. Alespoň jsem se pro příště poučila! :)
Mám na sobě ... dlouhou noční košili. :) Od středy jsem více méně jenom v pyžamu, protože jsem nemocná a většinu času trávím v posteli s knížkou... ;)
Právě čtu ... Střetnutí od Franka Perettiho. Je to skvělá duchovní knížka, kterou čtu už podruhé a mám jí moc ráda! :) Začala jsem jí číst první den nemoci (tedy v úterý) a nyní jsem už za polovinou. Těším se, až jí dneska zase budu číst! :)
Já doufám ... že mi už v neděli bude lépe a že pojedeme do sboru. Taky doufám, že se již brzy uzdravím, abych mohla jít konečně do baletu, kde nacvičujem na absolventský koncert! :)
Za chvíli si půjdu ... už lehnout, protože je mi zase blbě. Ummm, už mě ta nemoc vážně nebaví! :D
Já slyším ... dotěrné hučení mého starého počítače. A pak taky skučení větru venku. A v neposlední řadě úžasnou písničku Closer by Shawn Mcdonald...;)
Modlím se za ... mou rodinu, která mi poslední dobou ohromně leží na srdci. A pak také za Izrael. Neptejte se proč. ;)
Okolo mého domu ... je tajuplná tma. Měsíc se schovává za mraky rozehnanými po obloze studeným věrem. Doufám, že zítra už bude hezčí počasí, i když i tohle má něco do sebe! :)
Jedna z mých oblíbených věcí ... je ozhodně začínající jaro! Miluju jak se příroda probouzí a za okny už je zase slyšet zpěv ptáků! :)
Několik plánů na tento týden ... uzdravit se! To zaprvé. Ale až mi bude lépe, tak bych si měla trochu poklidit v pokoji. Taky bych se měla kouknout na učení, protože už je zase třičtvrtěletí. A měla bych sem zase začít něco psát... normálního! :D

Krása všech dní a něco o Noze. ;D

6. dubna 2011 v 17:59 | Wake™ |  Dny, týdny, měsíce
Procházím životem a směji se i pláču, ale všechno, co dělám dělám v jiném duchu, než většina mých vrstevníků. Nejlepší je, cítit se absolutně vyrovnaně tehdy, když se hroutí (podle jiných) celý svět. Ve škole jsou špatné známky, venku je ošklivě, pohádáte se s kamarádkou. Spousta mýc vrstevníků už leží doma v depresi, ale já ne. A v tom je ten hlavní a zásadní rozdíl mezi nimi a mnou. Jmsme jiní. I oni to vidí. Ale neví čím to je. A ti, kteří to ví, tak to svádějí na jiné věci, A říkájí mi Třictíka, říkají, že nejsem jako jiní puberťáci. A já jsem ráda, nevadí mi, že vidí to, že jsem jiná, jsem za to ráda. Akorát já vím, že to jiného, co na ,ě vidí, není předčasná vyspělost, ale Kristus. Jedině s ním jsem vyrovnaná. A i když mi přijde smutné, že většina lidí si myslí, že žít s ním je zavazující a špatné a představují si pod slovem náboženství jen podlení před jídlem, sepnuté ruce, ale tak to není. Ano, neříkám, že se nemodlím, ale je v tom jiný duch, než si všichni myslí. A klidně můžu mít ráda i světské skupiny a klidně můžu milovat nakupování (už i tohle někomu přijde divné, když jsem věřící) ale přesto můžu mít vztah s Bohem. A je smutné, že někteří lidé ani nevědí, že existuje i jiné náboženství, než to které znají oni - Katolíci.
Dobře, vím, že poslední dobou nepíši o ničem jiném, ale ono je to možná tím, že já o ničem jiném nepřemýšlím. Tedy přemýšlím i o jiných věcech, ale vždycky je středem všeho On. ;)
Nebojte se, brzy již zase napíšu nějakou povídku, jedna mě napadá, ale zase bude mít křesťanský podtext. Začínám se obávat, že nic jiného ani psát neumím! :D Každopádně, poslechněte si Take my heand z minulého článku, užívejte si jara, těště se z maličkostí a hlavně neonemocněte ako já. :) Sice jsem docela ráda, že jsem doma, jelikož si můžu hodně číst a věnovat se Mu, ale raději bych asi byla zdravá... Zvláště, když na zítra hlásí 21 stupňů!
Jo a ještě o něčem se zmíním. Konkrétně tedy o tom, jak Noha vypadl ze Superstar (Snad víte o kom mluvím. Nepíšu sem jeho jméno, nechci, aby byl můj blog vyhledán při napsání jeho jnéna do vyhledávačů... ;)). Jednou už jsem tady psala, že "ho znám". Osobně ne, ale máme dost společných přátel, do sboru chodím s jeho nejlepším kámošem a moje nejlepší kámoška se baví s jeho ségrou H.. A tak tedy vím, že Noha to nebere tragickym, že vypadl. Na netu se objevuí články o tom, že vypadnutí bylo zkorumpované a že šlo útok markázy a novy. Nešly prý odesílat SMSky. Zastávám stejný názor, už jenom proto, že Noha měl největší Fanclub a asi těžko by vypadl, kdyby se nejednalo o omyl. Ale o to více je to jasné, byl to Boží záměr aby tam nebyl. A klidně se smějte, ale i ten roztomilý (podle všech mých spolužaček), skladký a úžasný Noha věří v toho, co já! :)

Shawn McDonald - Take my heand

5. dubna 2011 v 21:52 | Wake™ |  Z knížek, filmů a hudby
Jsem nemocná. A bez nápadů na články. Takže tady přidávám jednu písničku, kterou miluju. A její text. Je dokonalý. A vůbec všechny jeho písničky jsou skvělé. A mimochodem. Je to křesťan. ;)

Lyrics to Take My Hand :
Take my hand to the promise land
And on You I want to stand
'Cause I cannot do it on my own
You're what I need and I need to be
Right by Your side 'cause I cannot hide
Lord, I know that I need You
Na na na na na na na na na, I need You
Na na na na na na na na na, I need You

Without You I'm so alone
I am weak but You are strong
You pick me up when I'm falling down
And I am crying
Out to You inside of my heart
I need You, Lord, oh so, for the part
I want You to have my life, Jesus

I fall to my knees
And I'm begging You, please, oh, Lord
Won't You change me
Make me new from the inside out
I want to shout out Your name
Take my hand to the promise land
And on You I want to stand
'Cause I cannot do it on my own
You're what I need and I need to be
Right by Your side 'cause I cannot hide
Lord, I know that I need You
Na na na na na na na na na, I need You
Na na na na na na na na na, I need You

Without You I'm so alone
I am weak but You are strong
You pick me up when I'm falling down
And I am crying
Out to You inside of my heart
I need You, Lord, oh so, for the part
I want You to have my life, Jesus

I fall to my knees
And I'm begging You, please, oh, Lord
Won't You change me
Make me new from the inside out
I want to shout out Your name

Interesting films.

4. dubna 2011 v 19:48 | Wake™ |  Z knížek, filmů a hudby
Poslední dobou (a pěkně dlouhou!) nemám žádnou inspiraci o čem bych mohla psát své články. Až dneska mě konečně napadlo napsat článek jako "recenzi" deseti nejoblíbenějších filmů. Problém je v tom, že jich je fakz hodně, takže se z toho nakonec vyklubal seznam filmů, které mě za poslední dobu zaujaly nejvíce a na které jsem si při vzpomínání náhodou vzpomněla. Ve skutečnosti je jich daleko více. Ale teď už k samostatným filmům. ;)

1.Atonement (Pokání)
Film, který mě za poslední půlrok asi zaujal úplně nejvíce. Byla jsem z něj tak uchvácena, že ve mě emoce toho filmu doléhaly ještě dvě-tři hodiny a kdybych nešla spát, asi by to bylo ještě déle. Na tomto filmu se mi líbilo absolutně všechno. Možná bych měla jednu, nebo dvě výhrady, ale byly by to malichernosti. Líbilo se mi obasazení (James i Kiera jsou moji nejoblíbenější herci vůbec!), scénář, kulisy, děj, doba ve které se to odehrávalo, hudba ba dokonce i ten smutý konec mě tak jaksi uspokojil. Strašně hezký film, který má na csfd.cz (česko-slovenská databáze filmů) 84% čemuž se nedivím. Miluju ten film, opravdu. :)


Nákupy, pohoda, sestřička a milovaná neděle! :)

3. dubna 2011 v 13:35 | Wake™ |  Dny, týdny, měsíce

Mám se opravdu, ale opravdu skvěle. Dokonce ani škola mi nevadí. Baví mě všechno a jsem opravdu ráda, že se můžu vzdělávat a to i přes to, že je to mnohdy docela těžké. Vždycky jsem neděle nenáviděla, ale od doby, co jsme začali dojíždět do sboru, kam jezdíme vlakem (cca 25 minut cesty), tak se na neděle těším. Strašně mě baví tam dojíždět a jsem šťastná za to, jak skvělý sbor máme. :) Bůh je skvělý. V pátek byla mládež, bylo to fajn. Byl první EXIT club a šlo to dobře. Už se těším, až na EXITY začnou chodit moje kámošky! :) Hlavně pro N to myslím bude přínosem. Doufám v to. Po mládeži jsme se šly ještě se sestrou a maminkou projít. Bylo super cítít ten teplý jarní vzduch, koukat se mo hvětdách na nebi a vykračovat si jen tak, v balerínkách. :) V sobotu jsme se sestrou L (to je ta starší, ta co se mnou jezdí na mládež) jeli do jednoho nejmenovaného města na nákupy. Bylo to fakt super. Skvěle strávený den. Mám jí moc ráda. Skvěle jsme si to užily! A mám spoustu nových věcí. Dva třička a jednu halenku (s kytičkami) z F&F (tesco), jedno tičko z New Yourkru, pak taky leginy a svetřík z New Yourkru, šortky z Orsay, skvělou letní bundu z Cropp Townu a pak taky krásný prstýnek s velikou růží a dlouhé visaté náušnice z Gatu. :) Škoda jen, že jsem nesehnala nějaké botky. Moc potřebuju nějaké balerinky, ale žádné pěkné a pohodlné ve velikosti 41-42 jsem nesehnala :(. Večer jsem pak doma relaxovale ve vaně při knížce (Střetnutí - Frank E. Peretti, skvělá je, čtu jí už podruhé) a udělala jsem si takový malý, ale potřebný beauty večer. A na nehty na rukou jsem si udělala na bíloý podkladový lak tmavě modré puntíky! :) Vypadá to dobře! :D :) Dneska se od rána učím při otevřeném okně, popíjím černý čaj a užívám si krásného dne. Takové dny jsou úžasnými dárky od Boha. :)) A taky jsme se ségrama dneska objednaly přes Aukro Conversky, které nás vyšly (jeden pár) na pouhých 600 kč! Teda ještě méně. Na boty (pro mě) je to docela dost, ale když vezmu v potaz, že u nás jeden pár conversek stojí 17OO i víc, chce se mi výskat radostí! Těším se až přijdou. A to je asi opravdu všechno co mám na srdci. Psala bych i víc, ale není námět. Nevím, co by jste rádi četli. Prosím vás tedy, aby jste mi do komentářů napsali, jaké články by vás bavily, popřípadě o čem mám psát, protože jsem opravdu bez náapdů a deník se mi tady moc psát nechce, na to mám ten 'papírový'. Ale rušit to tady je taky hloupost. :) Takže pište!
Mějte se hezky a večer pošlete SMSku Noahovi, protože je to fajný křesťan, co chodí na superní školu! :D (haha)
Pusu.
By the way. Vím, že ta animačka na začátku je do jiného měsíce, ale když mě se tak líbí! ^^ A je děsně jarní! :)