Není pohádka jako pohádka.

1. února 2011 v 22:10 | Wake™ |  Vokdáhopie

I.

,, Nečekejte od toho zázraky. Bude to více méně pohádkové, něco málo z mého života přenesené do fantazie. A bude o hodně více částí. "

V krbu tiše plápolal konejšivý oheň, na stěně rymitmicky tikaly veliké hodiny. Celou drobnou místnost vyzdobenou pouze odkládacím stolke, houpacím křeslem, postelí s nebesy, skrovnou skříní a chundelatým kobercem na nemž už bylo znát, že přetrpěl mnohé milé i nemilé zacházení, to všechno bylo zahaleno příjemnou nasládlou vůní, jakou bývají domy babiček prosyceny, a sladkým světlem, objímajícím všechno a všechny. Na houpacím křesle podřimovala babička jako vystřižená ze všech pohádkových knížek. Šedé vlasy sepnuté do přesného drdolu na kterém bylo znát léta cviku, modré šaty s černými drobnými kytičkami, které šatům dodávaly na kráse a důstojnosti, modré obnošené botky a šedá zástěra s mnohými kapsami, přesně taková, jako pohádkové babičky mívají, aby svá vnoučata mohly potají krmit cukrátky. Všechno tohle by dost dobře mohlo nasvědčovat, že tady půjde o zcela obyčejnou, třeba roztomilou, ale bezpochybně stejnou pohádku, jako jsou mnohé další, ale nenechte se mýlit. Není pohádka jako pohádka. Mnohdy si zhlubin duše přejeme, aby pohádky byly skutečností, jindy naopak chceme, aby pohádka nebyla tolik skutečná, jelikož je nám z toho dobra úzko. Ale co je pohádka? A co je skutečnost? Tohle by mohlo pomotat hlavu i mnohem zkušenějším filosofů, než jste vy všichni, ovšem nač si lámat hlavinky takovými složitými úvahami, když bychom mohli ušetřit trápení a přemýšlení tím, že si hned na začátku vyjasníme, že není nic stejného a přitom jiného. Zkrátka pohádky jsou pohádky, ovšem když se nad tím zamyslímě, někdy jsou pohádky zcela jiné, než obyčejné pohádky právě tím, že jsou zcela stejné. Mnozí si možná řeknou, že tohle je pěkný nesmysl, ale ti rozumní, kteří už věcí co a jak a přečtou si tento příběh až do konce,  pak oni vyvolení pochopí, co tím míním a jistojistě mi dají za pravdu. Ale teď už tiše! Dubové dveře babiččiny světničky se  se slabým zaúpěním, které zní téměř jko vrnící kočka, pomaloučku otevírají a do místnosti nakukují čtvery nezbedné očka. Babička, dost podobná těm z pohádkám, ovšem něčím naprosto vyjímečná, probouzí se se svého sladkého snění a s úsměvem vítá svá vnoučata v jejím králoství. Dva malá děvčátka, jedno blonďaté s hnědýma očkama, očividně o teošku strarší nžež to druhé, jejíž hlavičku zdobí vlásky barvytřpitícího se listí na podzim a očima jako dva smaragdy, bázlivě vstupují do celé té pohádkové scény a usazují se před krbem na onom chundelatém komerci na kterém je už znát, že přetrpěl mnohé milé i nemilé zacházen,  zaboří svůj zrak na usmívající se tvář stařenky. Ta, jak už to pohádkové babičky umějí, předpokládá, že budou následovat prosby o cukrátka v její zástěře a proto, aby předešla jejich přání a proto aby jim udělala radost dříve, než svá přání vysloví, vytáhne z jedné kapsy kterých na své obnošené zástěře má mnoho dvě laskominky a podává je svým nejdražším holčičkám. Těm se očička rozsvítí v tom kouzelném okamžiku stejně jako se dětem rozsvícejí očička v takových kouzelných okamžicích, která nastávjí například o vánocích a s obdivem a bázní si ta cukrátka pomalu vkládají do úst. Ano, tohle všechno by nasvědčovalo tomu, že se jedná o obyčejnou pohádku, jenže o čem by obyčejná pohádka měla být? A kde je hranice mezi pohádkou, příběhem a kutečností. Opět moc otázek, které by zbytečně trápily naše hlavinky. Já vám zaručuji, že až tato na první pohled obyčejná pohádková babička začne svým dětem vyprávět onen příběh, pohádku či skutečnost, říkejte si tomu jak je libo, nebudete se nudit a zcela změníte své dosavadní smýšlení o tom, co to vlastně pohádka je. A proto pozorně poslouchejte, stejně jako ty dvě kouzelné dívenky z našeho příběhu a nenechejte si uklouznou žádnou slabiku babiččina příběhu.
 


Komentáře

1 pan Nedostižný pan Nedostižný | Web | 2. února 2011 v 7:10 | Reagovat

hm,přečet sem to celý v domění že na konci bude nějaká úvaha nebo závěr ale tys tak otevřeně zakončila...že nevím co napsat..
pohádka obecně je smyšlený příběh, který se nepodobá skutečnosti...
a ano čím více se toho mění, tím více je všechno stejné..

2 Coco Coco | 2. února 2011 v 21:31 | Reagovat

Tak tedy pohádka lehce vycházející z reality, docela mě zajímá, co z toho bude. Věřím, že půjde o zajímavou a čtivou věc :).
Samotný úvod se mi docela líbí. S milým překvapením sleduji, jak neskutečně rychle se zlepšuješ ve vymýšlení nejrůznějších přirovnání a jiných lyrických "ozdůbek" (které výborně slouží i k "optickému" prodloužení textu :)). Nechci říct, že bych já sama byla bůhvíjaký spisovatel, abych Tě směla takhle posuzovat, jen když porovnám z Tvými spisky ze začátku naší blogové známosti, vidím jasné velké pokroky.

K dotazu u mě na blogu, od Agathy Christie můžu doporučit třepa Nemesis, již teď právě čtu, nebo nejdokonalejší "Poirotovku" - Vražda v Orient expresu.

p.s.: Jen takový drobný tip: nechceš-li v textu mít drobné překlepy, jako třeba "nen" místo "není", doporučuji po napsání na blogu nakopírovat celý článek do Wordu a případné nedostatky spravit. Mně osobně nevře krev z podobných maličkostí, sama se jich obvzlášť v komentářích dopouštím, pro vlastní klid a lepší pocit si však všechno raději kontroluji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.