Leden 2011

My own style

31. ledna 2011 v 15:52 | Wake™ |  Módní já
  Tento týden na blog vůbec nechci chodit, ani na něj myslet, ale dneska mám docela čas a taky se krapet nudím a tak jsem si řekla, že by bylo fajn přiblížit vám můj styl. Pro začátek vám ovšem musím říct, že nejsem žádná holka, která neupravená nevyjde ani s košem před dům a po pravdě je mi docela fuk, když jdu ve starých rozthaných džínsách a po domácku vyrobeném batikovaném tričku ven a někdo mě uvidí, ale módu mám ráda a dost ráda se parádím.
Alex Winston - Choice Notes
  Když jsem byla mladší, bylo mi docela fuk, co jsem na sobě měla a značnou část oblečení mi vybírala mamka, ale někdy v páté třídě jsem se rozhodla říct stop a začala jsem si oblečení vybírat sama.Tehdy ale ještě nešlo o žádný styl. Hodně jsem se nechala ovlivnit spolužáky a nosila jsem skejty a barevné trička z njů jórkru, ale opravdu na rohle období nejsem pyšná. Často jsem také navštěvovala místní ťamance a měla jsem snad jednu kabelku (shodou okolností velkou červeno-růžovou nevkusnou sportovní kabelu) kterou jsem nosila absolutně ke všemu.
  V šesté - sedmé třídě se ale můj styl začal měnit. Začala jsem chodit na módní blogy a hlavně jsem začala ve velkém číst Dívčí partu (Lisi Herrison myslím) a to můj vkus do velké míry ovlivnilo. Na tohle období taktéž nejsem příliš myšná... :D Za každé okolnosti jsem měla při sobě lesk na rty (nejlépe průzračný) a věčně jsem si jím piplala pusu. V mém šatníku se začaly oběvovat i elegantnější trička, ale ještě pořád jsem měla spíše street styl. K ťamancům jsem zásadně odmítala chodit, protože to bylo pod mou úroveň (oprvadu, opravdu hoodně se za tohle období stydím) a oblékala jsem se tedy jen značkově.
  Ke konci sedmé mě to ale pěšlo. Uvědomila jsem si, jak směšně jsem se chovala. A začal se rozvjet můj lehce elegantní styl. Teď nemůžu říct, co přesně nosím. Mám ráda lehké barvy, nesložité tavry, které se dají kombinovat se vším. A svetříky. V podstatě nenosím nic jiného. Mám jednu mikinu, ale ta je také jen jednobarevná (výrazně zelená - lituji, že jsem si nekoupila tu šedou). A není stad nic, co bych si odmítala vzít na sebe. Myslím tím, že když mám v šatníku třičko z new yourkru takové to 'drsňácké' (no dobře, neovládám módní pojmy) vůbec neodmítám vzít ho na sebe, i když normálně mám radši spíše jemnější věci. Dalo by se říct, že jsem zmoudřela, alespoňco se oblékání týče. A i když se mi vkus docela změnil (za poslední dobu určitě) a nemůžu si ze dne na den změnit šatník, nevadí mi to. :)
  Um, dobře, tak teď se docela stydím za ten nesmyslný článek, který jsem právě napsala. Možná ho brzy vymažu. :D Každopádně vám chci svůj 'styl' trošku přiblížit a to slovy moc nejde. Tak sem alspoň dám nějaké fotky věcí a oufitů, které se mi líbí. Možná sem na závěr strčím taky něco svoje (moje oblečení) ale možná ne, uvidíme. Mějte se. <3

Nové pocity

30. ledna 2011 v 16:54 | Wake™ |  Malý pisálek
  Mám se fajn. Dnešní den byl super. Ničím zvláštní, ale přesto z něj mám dobrý pocit. A te´dkom se půjdu učit, jelikož jsem se právě dozvěděla o dvou písemkách a ani jednu nesmím pokazit, takže se půjdu učit. Dneska jsem chtěla napsat ještě jednu úvahu na téma facebook, jelikož místní knihovna vyhlásila jakousi slohovou soutěž, ovšem mě nic momentálně nenapadá. Takže z toho nic nebude. Ale abych vás (sebe) nezanedbala, rozhodla jsem se přidat jinou 'povídku' psanou už docela dávno, ale čerstvě oběvenou. Rychle to tu přidám, než si to romyslím.
waking.blog.cz | Wake

   Bylo ticho a tma. Samanta seděla docela sama, v rohu parku na lavičce a naslouchala tichému šeptání větví stromů. Ikdyž byla půlnoc a měsíc si pohrával s hvězdami vysoko na obloze, ona se nebála. Celé její nitro ovládal naprostý pocit klidu, pokoje a štěstí. Hlavou se jí honilo tisíce myšlenek a přitom se necítila zamyšlená, ba naopak, cítila se volná, nespoutaná a svá. A to jí na celé té věci naprosto zaráželo. Myslela si, že až udělá ten veliký krok, tak se bude cítit svázaná! Myslela si, že se bude cítit uvězněná a pod zákonem, ale opak byl pravdou. A ona to nechápala
Všechno bylo přesně tak, jak si myslela že to nebude.

Vítej Wake!

29. ledna 2011 v 20:27 | Wake™ |  Dny, týdny, měsíce
  Sedím si tu v potemnělém pokoji a přemýšlím si o tom, co to má znamenat. Víte, pro začátek bych vám asi měla trošinku přiblížiit co jsem zač. Jsem holka. To je dost zásadní iformace pro začátek. A na blogu nejsem žádný nováček. Bloguji už nějaký ten pátek. Konkrétně tedy asi tři a půl roku. Začínala jsem asi jako většina z nás takovým ti blogem plným pixelek a kusovek, shánění si SBček a tak. Ale paj jsem narazila na jiné blogy. Blogy, kde si lidi psali svoje deníčky a blogy, kde lidi dávali svou tvorbu. A tak jsem střídala blogy a střídala, dokud jsem si nenašla svůj styl. A můj styl by se dal popsat jako deníčkovsko-módně-pisálkovsky založený s kapkou hudby. A nesnáším spřátelování a podobné voloviny. To by bylo pro začátek.
waking.blog.cz | Wake
  Na minulém blogu jsem vydržela značnou chvíli. Kdybych opět měla konkretizovat řekla bych přesně od září roku 2009 do ledna tohoto roku. Celkem tedy rok a pět měsíců. A začalo mi mírně vadit, že i přes veškeré si slibování, že blog bude pouze mým koníčkem a že neuvíznu ve virtuálním světě a budu více žít, než jen psát se stal pravý opak a já na blogu a vůbec na počítači trávila až moc času. A tak jednoho dne (konkrétně před šesti dny), když jsem byla na počítači, řekla jsem si dost. Končím. Třeba se vrátím. Za rok, za dva. A stejně jsem tu. Už po šesti dnech. A nevím, co si mám sama o sobě myslet.
  A přemýšlím jestli zůstat či nezůstat, jestli zrušit či nezrušit. Ale asi to zkusím. Dám tomu šanci. Opět se ponořím do blogového světa, ale tentokrát to dobře dopadne. Nebudu sem chodit často a mnohem více budu využívat svůj listovaný (sešitový:D) deník. Pokud tady vydržím více jak tři měsíce, dá se považovat, že je to definitivní. Ale je to jen z důvodi toho, že blog je pro mě velice důležitý. Jednou, v daleké budoucnosti, bych se ráda stala novinářkou a věřte nebo ne, od té doby, co mám blog(y) jsem se značně ve svém psaní zlepšila. A taky jsem přišla na spoustu skvělých programu, stránek, věcí. Když potřebuju poradit, blog mi byl vždy po ruce a mí netoví přátele mi vždycky poradili. A to by mi nejspíše chybělo.
  Ale jak jsem řekla. Nečekejte, že tu budu chodit kdoví jak často, že budu chodit na vaše blogy, ba dokonce, že budu na vaše komentáře odpovídat. Můj blog mi slouží čistě pro mou potřebu se vyzpovídat a vypsat se. Nikdy se vám neomluvím za nic, co se týká blogu, protože je to moje místo, nikoli vaše. Z posledního blogu jsem se naučila pár věcí a udělala jsem pár chyb, které už nikdy nechci udělat. Doufám, že tohle místo bude lepší, než to předešlé a že tentokrát tady vydržím už definitivně. :)

Vaše Wake.

Ano! Ne! Ano? Ne!

29. ledna 2011 v 18:59 | Wake™ |  Rychle a zběsile
Prsty mne lehce svrběly ale hlavou mi probíhaly nesčetné varování. Nedělj to! Ale kdo by poslouchal? Já ne. A proto jsem tady. Po 6 dnech. A to není dobré. Ale třeba jo. Ne, není! Měla jsem si dát na chíli pohov. Tak na půl roku. Minimálně. Asi zase odejdu. Ale jednou se sem vrátím, slibuju. Jednou ano, ale ještě není čas. :)